Součástí navracení vody do přírody jsou i obnovy rašelinišť. U Soumarského mostu se vrátila voda do původní výšky během několika let, podobný scénář očekávali zaměstnanci parku i na Vlčích Jamách, kde se průmyslově těžila rašelina. Naposledy jsme tu byli s kamerou v roce 2018. Sucho, téměř žádná vegetace a odvodňovací kanály. A teď v roce 2022 - tůňky, traviny, mech rašeliník a zasypané kanály. Rozdíl je obrovský. Těžba odkryla vrstvu živého rašeliníku a jeho odumřelé části, tedy rašelina, zčernaly.

"Ten povrch rašeliniště vlastně vysychá, díky slunečnímu záření se to ohřívá a pro jakoukoli vegetaci je náročné se tu uchytit. To jsme se snažili podpořit tím, že jsme zadrželi vodu, zrušili odvodnění a ještě jsme to zakryli mulčem z vlhkých rašelinných luk, čímž jsme sem dostali nějaká semena mokřadních rostlin," popsal aktuální stav Lukáš Linhart z revitalizačního týmu NP Šumava. "Odstraňovali jsme panelovou cestu a teď jsme tady proto, že se bude dělat ještě prořezávka tady těch náletových dřevin," doplnila Eliška Václavíková z revitalizačního týmu NP Šumava.

 V posledních dvou letech LIFE projektu se již podařilo obnovit mokřady na ploše 700 hektarů. Hlavním cílem je zadržení vody a obnova rašelinotvorného procesu. "To jsme se tady snažili podpořit právě tím, že pod ten mulč jsme ještě dávali trsy rašeliníku, aby se tu začaly rozrůstat a časem se zapojily v ten souvislý koberec," dodal Linhart. "Máme tady sondy, které měří hladinu spodní vody, sledujeme jak se ta vegetace rozvíjí. Vypadá to snad dobře," popsala aktuální výzkum Václavíková.

 Vlčí Jámy mají rozlohu 46 hektarů a odvodňovací kanály tu dosahovaly délky téměř 12 kilometrů. Teď se tato lokalita vrací do stavu, který zde byl na počátku vývoje vrchoviště někdy na konci poslední doby ledové.